První dojmy z Funchalu

February 22, 2017

 

 
Jsem tady! Po včerejším celodenním přesunu jsem si trochu přispal, takže den začíná o trochu později. Rychlá sprcha, na kterou jsem v tom všem těšení zapomněl, a jde se do města.
Funchal je město nacházející se na poměrně strmém pobřeží, takže procházky v něm se dělí na pohodlnější z kopce a na fyzičku náročnější "dupáky" do kopce. Scházíme dolů do centra a já už začínám tušit, čím pro mě bude asi tohle město specifické. Všude je plno dechberoucích vůní. 

Dokonce i nakupování v supermarketu se asi stane mou vášní, protože vůně čerstvých oliv a sýrů je zkrátka neodolatelná. Ke konci dne jsem se přistihl, že místo večeře chodím městem kolem všemožných trhů a restaurací a jen nasávám všudypřítomné různorodé vůně. No třeba alespoň ušetřím za jídlo. Dalším méně příjemným faktem je, že je zde poměrně velké množství opuštěných psů, kteří bez cíle volně pobíhají městem, povalují se v zapadlých uličkách a vy byste si je nejradši všechny vzali domů. Jsou naprosto nekonfliktní a kamarádští, avšak většina z nich jsou flegmatičtí poutníci, čímž jen reflektují nevšímavost turistů i místních. No inu asi si čas od času místo bagety a sýru koupím psí konzervu a půjdu si hledat nové kamarády. 
Pokud jste o Madeiře někdy slyšeli jako o ostrovu květin, nebylo to bezdůvodně. Zeleň, rostliny, květy, květiny a opět ty čarovné vůně. Na každém rohu, všude, dokonce i v zahradách opuštěných domů, o které se nikdo nestará a kterých je tu skutečně hodně. Mnoho neobydlených domů má okna zazděná šedými cihlami, aby se z nich nestala "squaterská doupata", což vytváří zajímavý kontrast mezi bující zahradou a zabetonovanou stavbou ponechanou svému osudu, která je přitom mnohdy v na první pohled dobrém stavu a člověka to svádí k myšlenkám, jaké by to asi bylo si takový domek opravit a začít v něm novou etapu svého života. Toulky městem mě zavádějí na mnohá zajímavá a v turistickém průvodci pravděpodobně neuvedená místa, která jsou pro mne zajímavá "jen" díky svému geniu loci. Hned první den jsem objevil vyvýšenou terasu na západní straně města s krásným výhledem na moře a na městský přístav a také s nádherným majolikovým sezením. To co dělá toto místo oním kouzelným je především ale monumentální strom rostoucí uprostřed. Samo ztělesněním moudrosti a přirozené vznešenosti.
Kolikrát si říkám, že musím ostatním připadat jako nějaký podivín, který se na půl dne sebere a jde se sám procházet po městě. Fotoaparát mi ale dává pocit, že tomu tak není. Tyto toulky, ať už se odehrávají kdekoliv, jsou pro mě jakousi snahou proniknout blíž do světa ostatních a zároveň porozumět více i sám sobě.
No...slunko už dávno zašlo za obzor, já jsem stále kdesi v útrobách zatím nepříliš známého města a bez jediného kousku teplého oblečení, které je tu večer více než záhodno, protože vítr vanoucí od moře je poměrně dotěrný a chladný, takže se asi pomalu vydám na cestu zpět do mého nového domova. Však zítra je taky den.

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Nejlepší příspěvky

Carnaval na Madeira - sedm dní oslav a radosti ze života

April 4, 2017

1/2
Please reload

Nejnovější příspěvky